Rozhovor s Michalem Medunou

úterý, 27. 2. 2018 21:30
Rozhovor s Michalem Medunou
meduna240218.jpg

I v jarní části ligy pokračuje tradice založená na podzim, že hostem utkání je vždy jeden z bývalých hráčů 1. FC Slovácko či 1.FC Synot. Postupně se u mikrofonu na stadionu Miroslava Valenty vystřídali Lukáš Fujerik, Václav Činčala, Jiří Kowalík, Tomáš Polách, Vladimír Malár, Karel Kuba, Petr Drobisz nebo Jan Trousil. 

Pozvání k utkání se Spartou přijal šestatřicetiletý Michal Meduna, který za 1.FC Synot odehrál třiaosmdesát utkání v letech 2001 – 2004, kdy nastřílel třináct branek a po roce stráveném v pražské Spartě odešel do tureckého Manisasporu, kde musel ze zdravotních důvodů profesionální kariéru ukončit.

Michale, do 1.FC Synot jsi přišel před sezónou 2001/2002 z druholigových Pardubic jako mladičký střelec. Synot byl tehdy nováčkem v nejvyšší soutěži, který spíše získával ostruhy. Postupem času ale získával zkušenosti a dral se také ligovou tabulkou vzhůru. Jaké máš na tři sezóny ve slováckém klubu vzpomínky?
„Máš pravdu, že jsem přišel do klubu, který tehdy začínal svůj ligový růst. Přišel jsem za trenéra Komňackého a zažil také další trenéry. Bokšu, Rabušice, Radolského a samozřejmě Karla Jarolíma. Za něj jsme byli v tabulce také někde kolem pátého, šestého místa.“

Při tvém příchodu tvořila tým jména, která nebyla až tak známá. V českém fotbale si své renomé teprve budovala. Přesto to na hřišti fungovalo. V čem bylo kouzlo tehdejšího Synotu?
„Určitě to bylo partou. Tehdy jsme se znali všichni dopodrobna. Byli jsme velcí kamarádi a zažívali spolu i společné akce. Vzpomínám si, že jsme jeli třeba chytat ryby a najednou nás tam bylo deset. Drželi jsme zkrátka pospolu. Tým opravdu nebyl postaven na nějakých hvězdách, i když jména jako Kowalík, Malár měly už tehdy zvuk.“

Pak jsi přešel do Sparty. Tam ta rodinná atmosféra už taková nebyla? V kabině byl Karel Poborský a další hvězdy… Drželi jste také pohromadě?
„Nemůžu říci, že by parta ve Spartě nebyla. Určitě byla, ale už to nebylo tak, jak v Synotu. Zjednoduším to… V Hradišti jsem věděl, jak se jmenují manželky hráčů, jak se jmenují děti, kolik jim je let… Ve Spartě jsme to věděl jen o těch nejbližších kamarádech. Davidovi Bičíkovi, Jirkovi Homolovi, Petru Johanovi…“

K Petru Johanovi se váže i zajímavá historka, když jsi hrál proti Spartě za Synot tady na Slovácku. Vzpomínáš si?
„Vzpomínám si velmi dobře a s Petrem Johanou, když jsme spolu působili v Turecku, tak jsme se tomu hodně nasmáli. Stalo se to v průběhu utkání, které jsme vyhráli 2:0. Míč byl u naší brány a na sparťanské polovině vběhl na hřiště fanoušek v dresu Sparty s číslem i jménem Petra Johany na zádech, který mu byl hodně podobný, až na pár kil nadváhy… Chvilku to nikdo ani nezaregistroval. Také já si o falešném Petrovi myslel, že je ten pravý a normálně jsem vedle něj běžel na hrot útoku. Až pak se po něm na hřišti strhla pořadatelská honička. Ale jak říkám. S Petrem jsme se tomu ještě dlouho smáli.“

V tureckém Manisasporu ses kromě Petra Johany setkal i s dalšími Čechy. Jak vám to spolu klapalo na hřišti?
„S Petrem jsme tam přišli, když postoupili do první ligy, a po podzimu jsme na tom dobře nebyli, ale přišel nový trenér Ersun Yanal, který pak trénoval chvíli i turecký nároďák a ten to pozvedl. Přišli i Lukáš Zelenka, Filip Hološko z Liberce… Skončili jsme někde uprostřed tabulky, v úplném klidu. V úvodu další sezóny jsme měli šílené rozlosování. Doma jsme měli Besiktas, do Trabzonu a doma Galatasaray. Všichni nás tipovali na nula bodů a poslední místo, ale my jsme Besiktas porazili, v Trabzonu jsme remizovali 1:1 a přišel domácí zápas s Galatasaray, ve kterém jsme vedli 2:0 a přišel můj problém se srdcem. Nakonec se zápas překvapivě dohrál a z vymyšlené penalty Galatasaray v samém závěru vyrovnal.“

V průběhu zmiňovaného zápasu s Galatasaray jsi zkolaboval přímo na hřišti a kdyby nebyla u hřiště sanitka, tak to mohlo dopadnout mnohem hůře. 
„To je pravda. Já pak sice zažil obrovské rozdíly mezi soukromými a státními nemocnicemi, ale sanitka přímo na hřišti mi hodně pomohla, možná i skutečně zachránila život.“

Takže při té smůle jsi měl i štěstí v tom, že se to stalo v Turecku?
„Takhle to nechci říkat. Už si moc nepamatuji, jaké bylo tehdy zdravotní zabezpečení našich ligových stadionů.“

Teď jsi v péči českých lékařů z IKEMu a ti tě dali dohromady. Máš nějaké omezení a můžeš ještě hrát fotbal?
„Ano, jsem v rukou českých lékařů a musím jim za péči moc poděkovat. Pro běžný život mě dali zcela dohromady a nemám žádné omezení. Nosil jsem v sobě takový strojek, který mi hlídá činnost srdce. Teď mám voperovaný nový a s ním mohu i na magnetickou rezonanci, což jsem před tím nemohl. Takže omezení nemám žádné. Mohu hrát i fotbal, a tak jezdím ještě do Rakouska, kde hrají třetím rokem tu úplně nejnižší soutěž. Vloni se dal dohromady i tým bývalých hráčů 1.FC Synot či Slovácka. Už jsem za ně zahrál jeden zápas a věřím, že letos přidáme další. Na to se těším. Nejen, že si zahrajeme fotbal, ale hlavně, že zavzpomínáme. Opravdu jsme byli výborná parta. Vedle toho mám už svůj pracovní život, a tak žiji skutečně normálním, běžným životem.“

Při zápase se Spartou ses vrátil po třinácti letech opět na Slovácko. Poznal jsi jej ještě?
„Není pravdou, že bych se vrátil po třinácti letech. Při jedné akci jsem na stadionu hrál za bývalé hráče Slovácka benefiční zápas proti klukům z nároďáku EURA 96 a pak jsem přijel na Slovácko také na pohřeb Miroslava Valenty seniora. Teď to bylo ale na dva dny a byl jsem i s přítelkyní, takže jsem si to užil i vnímal trochu jinak. Za ty roky se toho moc nezměnilo. Stadion je pořád stejný a myslím, že pro českou ligu je naprosto ideální. Takové by měly být všechny stadiony. Udělali jsme si s přítelkyní ale i výlet na Velehrad, kde jsme tenkrát na Hotelu Mlýn spávali. Prošli si místa, kde jsme na Velehradě trénovali, objevili jsme skanzen i nádherný komplex na Modré, prostě krásný den… Už jsme si s přítelkyní vytipovali u Břestku chalupu, kde chceme v létě strávit i delší dovolenou.“  

Jaký dojem na tebe udělalo samotné město Uherské Hradiště?
„No tak v něm se změnilo hodně. Podniky, kam jsme chodívali a kam jsem chtěl vzít partnerku na večeři, už neexistují. Na druhou stranu jsme našli hodně příjemnou hospůdku, kterou dokonce ani kluci z Hradiště moc neznali. (smích)“

Byl jsi hostem utkání Slovácka se Spartou a určitě to nebylo špatné utkání. Co říkáš na fotbalovou prezentaci současného Slovácka?
„Já jsem byl velmi mile překvapen. Kluci se snaží kombinovat, nic nenakopávají. Na to v jaké pozici v tabulce jsou, tak hrají hodně dobrý fotbal. Pokud u něj vydrží, tak bude jen záležet, jak se jim bude dařit střílet branky. Věřím, že se zachrání. Vím, že je na kluky strašně velký tlak, ale spadnout se prostě nesmí, to by byla obrovská škoda. Cesta nahoru by byla hrozně složitá. Ještě jednou ale chci zdůraznit, že hra Slovácka se mi hrozně líbila a líbilo se mi, že i pod takovým tlakem jsou schopni předvádět takový fotbal. Myslím si, že až se budou prát s celky bojujícími také o záchranu, tak by tahle hra na ně mohla platit.“

První poločas byl ze strany Slovácka více kostrbatý. Ve druhém ale bylo Slovácko lepším týmem, což nakonec přiznal i trenér Stramaccioni na pozápasové tiskovce.
„Souhlasím s tebou. Současně to ukazuje na momentální největší problém Sparty, o kterém jsem se bavil i s klukama ze Sparty. Sparta dá branku a přestane hrát. Když si vzpomenu moje časy ve Spartě, tak když jsme šli do vedení, do soupeře jsme pořád bušili. Můj osobní názor je, že trenér Stramaccioni absolutně nereaguje na vývoj utkání. Ať se na mě nikdo nezlobí, na hrot útoku postaví osmnáctiletého Drchala, který odehraje výborný zápas a navíc dá branku, ale je na hrotu sám… Tak ho po vedoucí brance dám dolů a pošlu na hřiště oživení v podobě rychlonohých hráčů, kteří se u lajny rozcvičovali. Když vedu venku 1:0, tak opticky hru zatáhnu, nechám Slovácko hrát a vsadím na rychlé brejky. Myslím, že by rychlonozí krajní hráči klukům ze Slovácka pláchli. Slovácko pak začalo hrát kombinačně, hodně pomohlo střídání Navrátila za Havlíka. Vyzvednout musím výkon defenzivního záložníka Janoška. Druhý poločas začal hrát fantasticky. Nebál se a o tom to právě je. Kluci se přestali bát a začali si dávat dobré balony. A když se ještě vrátím ke Spartě, Kanga šlapal vodu, Ben Chaim nebyl vidět ani Venca Kadlec neměl vůbec nic. Ani střelu na bránu. To je pro mě obrovské zklamání.“

Ty jsi nosil v Synotu na svých zádech číslo sedmnáct, které po tobě převzal Tomáš Zajíc. Na své mládí si proti zkušeným sparťanským zadákům dovolil docela hodně.
„Dovolil si opravdu hodně a je to ta mladická drzost, která mu přinesla tuším už sedmý gól v sezóně. A takové góly tak mladý hráč potřebuje. On viděl, že sparťanská obrana není příliš jistá a vyhrával hodně soubojů. To zase mluví proti Spartě. Když jsme proti ní hrávali my, tak Kovi (Radoslav Kováč) s Hübschmanem odvraceli skálopevně jeden balon za druhým. Osobně jsem Kovimu po zápase říkal, že kdyby trochu potrénoval, tak odehraje stejný zápas, jako ti kluci. Sice možná trochu odskočeně za nimi, ale o moc horší by to nebylo. Navíc hru Sparty nikdo neřídil. Vůbec nebylo slyšet žádné pokyny. Zajíc vyčíhal, že spolu nekomunikují a využil toho. Přitom v prvním poločase to měl strašně těžké. Naběhal tam spoustu metrů a přitom dostal jeden, dva balony. To co ale předvedl ve druhé půli, dělá útočníka útočníkem a pokud v tom bude pokračovat, tak by mohl Slovácku pomoci k záchraně, což mu ze srdce přeji.“

Tvoje sedmnáctka má tedy důstojného pokračovatele?
„Kéž by tak.“ (Úsměv)

Když vezmu tvůj pocit. Dají se porovnat týmy tehdejšího Synotu, který také neměl mezi sebou velké hvězdy a byl postaven na klucích z regionu, který byl výjimečně doplněn zvenčí se současným kádrem mladíků?
„Určitě se to porovnat dá. Já nechci snižovat úroveň ligy. To v žádném případě. Opravdu ani za nás nebyly velké příchody. Je otázka skutečně roku, dvou, aby si tým sedl a pak určitě půjde tabulkou vzhůru, jako jsme šli tenkrát my. Co je ale pryč, je doba „Starých a Mladých“. Opět jsme to s klukama rozebírali. Já když přišel do kabiny a uviděl jsem Honzu Palinka, tak pro mě to byl zkušený frajer, kterýmu jsem se pomalu styděl tykat. Když nám dal ale pocítit, že je normální a my začali držet ještě více při sobě, tak to nám mladým strašně pomohlo. Trpím tím, když se jdu podívat na dorostence, kteří to u nás v Pardubicích zkouší a oni si myslí, že když jsou v áčku ve druhé lize, tak už mají fotbalovou maturitu za sebou. Nám řekl Tomáš Polách či Palo Kopačka: „Běhej a my tě dáme dokupy.“ A když si tyhle pohledy sedly, tak to fungovalo. Když přišel Milánek Petržela, tak vydržel devadesát minut běhat po lajně a pak ho opravdu Tomáš Polách dvěma nádhernýma přihrávkami „udělal“ a Milánek mohl nádherně odcentrovat. Vždycky jsme se smáli, když mu Tomáš říkal: „Za půl roku si můžeš udělat i kličku.“ My jsme to ale poslouchali a vyplatilo se nám to, protože to tak skutečně bylo. Mně se podařilo z toho nějakou branku vstřelit, Milanovi na nějakou nahrát a všechno na sebe náramně navazovalo. Teď mi přijde, a není to problém jen Slovácka, ale všech mladých, že mladí nemají ke starým respekt a nechtějí se od nich učit a nechat si poradit a teprve pak přidávat svoji nadstavbu. Přitom přirozené to je jak ve fotbale, tak v běžném životě.“


Share to Facebook Share to Twitter Share to Google+ Send email Print article
Reklama
TVSlovácko
neděle, 18. 11. 2018 08:12
> všechna videa
FANSHOP
Tričko polo Nike modré

Tričko polo Nike modré
990 Kč

Mikina FC Slovácko

Mikina FC Slovácko
790 a 990 Kč

Dres replika modrý

Dres replika modrý
790 Kč

Klíčenka kovová

Klíčenka kovová
99 Kč

Hrnek jeden kraj - jeden klub

Hrnek jeden kraj - jeden klub
150 Kč

Kulich Slovácko

Kulich Slovácko
290 Kč

předchozí další
> další suvenýry
Články
Informace k prodeji vstupenek na Spartu před 4 hodinami
Informace k prodeji vstupenek na Spartu

Vyjádření ke spekulacím v tisku včera, 13:40
Vyjádření ke spekulacím v tisku

U15 a U14: S Olomoucí bez bodového zisku úterý, 20. 11. 2018 07:17
U15 a U14: S Olomoucí bez bodového zisku

U19 a U17: S Jihlavou prohra a výhra pondělí, 19. 11. 2018 16:25
U19 a U17: S Jihlavou prohra a výhra

Hofmann: Změna přinesla do kabiny impuls pondělí, 19. 11. 2018 10:40
Hofmann: Změna přinesla do kabiny impuls

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace