Roky chodí na fotbal, ale vidí ho až nyní

úterý, 20. 9. 2011 15:45
Roky chodí na fotbal, ale vidí ho až nyní
luks17911.jpg

Fotbalu na Slovácku fandí osmačtyřicetiletý Karel Lukš ze Starého Města už od roku 1988. Za tu dobu prožil nespočet fotbalových událostí, ať už veselých či smutných. Ale opravdu jenom prožil. V roce 1978 totiž přišel o zrak a jeho život se od té doby omezil jen na rozeznání světla a tmy.

Zlom v jeho životě nastal až letos v dubnu, kdy se podrobil operaci pravého oka, na které od té doby vidí na 25 %. Na levé už bohužel nikdy neuvidí. Poprvé ve svém životě tak uviděl fotbalový zápas svého oblíbeného Slovácka. V neděli 14. srpna zavítal na utkání se Spartou, které sledoval ze svého oblíbeného místa v sektoru B3. Utkání s Duklou naopak sledoval z VIP sektoru, kam ho pozvalo vedení klubu.

Jaké to bylo chodit na fotbal a nic nevidět?

Vždycky se mě lidé ptali, proč tam chodím, když nic nevidím. Já jsem jim říkal, že na to fandění nemusím vidět. Podle reakce lidí jsem poznal, co se asi na hřišti děje. Na Slovácko jsem chodil se synem, který mi akce popisoval.

A když už jste po dlouhých letech viděl? Jak se lišily vaše představy od reality?

Poprvé ke konci prázdnin to bylo Slovácko doma se Spartou. Na stadion v Hradišti jsem prostě jenom hleděl. Představy jsem měl, ale na vlastní oči je prostě na vlastní oči. (smích) A že Slovácko prohrálo? První poločas byl vynikající. Líbil se mi Trousil, jak úplně vymazal Kweukeho. Pro mě nezapomenutelný zážitek.

Dá se říct, že až teprve teď si fotbal užíváte?

Na Duklu jsem měl možnost sedět na VIP. A řeknu, že sledovat fotbal zase z jiného pohledu je pro mě opravdu zážitek, který lidem, co normálně vidí, už ani nepřijde jako něco zvláštního. Nevynechal jsem ani přípravné utkání s egyptským týmem.

Chystáte se i na venkovní zápasy?

Určitě. Předtím jsem také jezdil, takže si nenechám ujít zápas na Slavii nebo Spartě. Možná i na Baníku, ale tam už není taková atmosféra, jaká panovala, když se jim dařilo. Dřív jsem jezdíval s manželkou a synem. Postupem času ale ženu cestování přestávalo bavit. Jezdil jsem jenom se synem. Ten pak začal chodit do učňáku a taky neměl moc času. Takže jsme chodili jen na domácí zápasy.

Když teď vidíte fotbal na vlastní oči, je něco, co vás ještě omezuje?

Třeba barva dresů. Až přijede Jablonec, nebo Bohemka, kteří hrají v zelených dresech. Ty mně budou splývat s trávou. (smích) Nebo jak jsem teď byl na utkání s egyptským týmem. Hráli v bílých dresech, ve kterých normálně hraje Slovácko. Chvíli mi trvalo, než jsem se zorientoval. A ještě, když je na trávník stín od tribuny. Sice nevidím obličeje, ale postavu rozliším.

A zápasy pod umělým osvětlením?

Když se svítí na hřiště, tak je světlo rozloženo rovnoměrně a to mi vyhovuje.

Na levé oko vidíte na 25 procent, když sedíte na tribuně B, kam až vidíte?

Do půlky hřiště v pohodě. Optimální rozhled jsem měl z tribuny A.

Do svých patnácti let jste prožíval docela normální život, co se ale přihodilo, že jste přišel o zrak?

Rodiče doma hasili vápno a já jsem jim ho pomáhal nosit v kýblech ze dvora do sklepa, kam vedlo osm schodů. Pořád jsem si je počítal. Když jsem nesl předposlední kýbl, jeden schod jsem nějak opomněl a i s vápnem, které mi následně stříklo do očí, jsem spadl. A protože pocházím z Moravských Budějovic, na první ošetření mě odvezli do Třebíče. Od té doby jsem prodělal celkem 18 operací.

Kdy poprvé jste začal uvažovat o operaci, která by vám vrátila zrak alespoň částečně?

Zhruba před dvěma lety, protože operace rohovky do té doby nebyla možná. Ale naději na to, že uvidím, jsemsi udržoval pořád.

Operace oka není asi levná záležitost, přesto - kolik jste musel investovat?

Před těma dvěma lety se operace pohybovala kolem sta tisíc korun, letos cena klesla na 75 tisíc. Velké díky patří rodině, která mi na operaci přispěla. Jaké byly první pocity po operaci? Říkal jsem si: To bude paráda! Konečně zase uvidím. Ale realita byla trochu jiná. Zabloudil jsem doma ve dvoupokojovém bytě. (smích) Nedokázal jsem se vůbec zorientovat. Oko prostě vidělo, ale mozek nebyl schopen tyto informace vstřebat. Ani vynést koš do popelnice, raději jsem oko zavřel a šel po paměti. Viděl jsem cestu, ale už jsem nevěděl, kam mám jít. Ty pocity jsou prostě nepopsatelné.

FOTO: idobryden.cz


Share to Facebook Share to Twitter Share to Google+ Send email Print article
Reklama
TVSlovácko
před 53 minutami
> všechna videa
FANSHOP
Přívěšek - logo kovové

Přívěšek - logo kovové
70 Kč

Tričko polo Nike černo-modré

Tričko polo Nike černo-modré
990 Kč

Peněženka

Peněženka
490 Kč

Minišála

Minišála
99 Kč

Kšiltovka Nike modrá

Kšiltovka Nike modrá
490 Kč

Podložka pod myš

Podložka pod myš
99 Kč

předchozí další
> další suvenýry
Články
Daníček: Byli jsme dobře připravení včera, 20:00
Daníček: Byli jsme dobře připravení

Utkání s Baníkem ve fotografiích úterý, 15. 8. 2017 18:55
Utkání s Baníkem ve fotografiích

Juniorka vyhrála v Olomouci pondělí, 14. 8. 2017 20:31
Juniorka vyhrála v Olomouci

U18 a U16: Ve Znojmě úspěšní napůl pondělí, 14. 8. 2017 07:23
U18 a U16: Ve Znojmě úspěšní napůl

U19 a U17: Se Zlínem jedna výhra a jedna prohra pondělí, 14. 8. 2017 07:20
U19 a U17: Se Zlínem jedna výhra a jedna prohra

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace