Sezóna 2007-08

Pavel Němčický atakuje hráče Hradce Králové

I když příprava v létě 2007 byla ve znamení přípravy „jen“ na 2.ligu, tak ji doprovázela velká úleva a radost. Nebýt totiž nového majitele pana Zdeňka Zemka, tak klub by byl pravděpodobně zlikvidován a fanoušci by se nemohli těšit z profesionální soutěže. Navíc se Slovácko podařilo udržet na velmi slušné úrovni, v klubu byly zachovány ambice a před všemi příznivci vysvitla naděje, že se mužstvo v krátkém časovém horizontu vrátí na prvoligovou scénu.

Co se týká složení mužstva, tak na trenérské lavičce zůstal Pavel Malura a tým tvořilo hodně hráčů, kteří se snažili pro Slovácko uchovat nejvyšší soutěž. Mezi ně patřili například Petr Kaspřák, Tomáš Ineman, ikona klubu Pavel Němčický, Radek Gorner či Filip Racko. Naopak v kabině nezůstali hráči, jimž byla 2.liga malá. Petr Drobisz s Darkem Šuškavčevičem posílili Olomouc, Milan Ivana zamířil do Slavie Praha, Ondru Kúdelu koupila Sparta Praha, Lukáš Kubáň šel zkusit štěstí na hostování do Brna a někteří další mladí hráči se z hostování vrátili do svých původních klubů. V týmu se však objevily i nové tváře. Útok mělo táhnout olomoucké duo Chmelíček – Šultes, případně se k nim měl přidat zkušený harcovník Vašek Činčala, do zálohy přišel Roman Fischer z Jakubčovic a na hostování Pavel Eissmann ze Žižkova.

Po startu soutěže se na hostování k týmu připojil brankář Petr Bolek. Podzimní část mužstvu vyšla skvěle. S bilancí 9 výher, 4 remízy a 2 prohry při skóre 22:9 a ziskem 31 bodů (doma 7-0-1 14:2 21b; venku 2-4-1 8:7 10b) se Slovácko usadilo v čele soutěže s jednobodovým náskokem na Opavu a dvoubodovým na Příbram.

V zimní přestávce nastala velmi nečekaná rošáda na trenérském místě. Úspěšného Pavla Maluru nahradil Leoš Kalvoda, příchozí z HFK Olomouc. Do kádru přibyli tři fotbalisté, opačným směrem neputoval nikdo. V mužstvu se nově představil Lukáš Matůš, který přišel z Bohemians 1905, dále Michal Gonda z Dolního Kubína a Jaromír Grim z HFK Olomouc. Úvodní jarní duel jako by předznamenal další vývoj. Tým v Sokolově vedl po pár minutách 2:0, ale nakonec z utkání odešel poražen 3:2.

Herní a výsledkový úpadek v následujících zápasech odsunul Slovácko z postupových pozic. Vytyčený cíl se málem podařilo splnit Jiřímu Dekařovi, který vystřídal na lavičce Leoše Kalvodu čtyři kola před koncem. Po vítězství nad Vítkovicemi a v Hlučíně mělo mužstvo vše ve svých rukou, jenže nezvládlo utkání ve Fulneku, kde podlehlo 3:2. Okolnosti se sešly tak, že kdyby tým v posledním kole porazil na domácí půdě Příbram, tak by slavil návrat mezi ligovou smetánku, avšak po prohře 1:0 musel sledovat, jak se po zápase z postupu raduje soupeř.

Slovácko tak ročník zakončilo na 5.místě se statistikou 13 výher, 9 nerozhodných výsledků a 8 proher při skóre 40:27 a zisku 48 bodů. Nejlepším střelcem mužstva se stal Aleš Chmelíček s osmi přesnými zásahy. Klub se mohl pyšnit nejvyšší průměrnou diváckou návštěvou. Fanoušci po pádu o soutěž níž na své favority nezanevřeli a po celou dobu vytvářeli skvělou atmosféru, na druholigové poměry nevídanou. V Poháru ČMFS skončila pouť mužstva ve 3.kole, po penaltovém rozstřelu se přemožitelem stal Třinec.