1.FC Slovácko

Ačkoliv byl Vlastimil Daníček zraněný, na důležité utkání do Teplic cestoval s týmem. Společně s Petrem Reinberkem chtěli být oporou alespoň z lavičky. Výsledek zápasu ale radost nepřinesl. Nyní čeká Slovácko klíčový duel proti Dukle Praha, který může definitivně rozhodnout o záchraně v nejvyšší soutěži.

Ač jste aktuálně mimo hru, rozhodl jste se s týmem odcestovat do Teplic. Co vás k tomu vedlo?
Chtěli jsme společně s Petrem Reinberkem být součástí týmu, i když jsme věděli, že do zápasu nezasáhneme. Chtěli jsme být u toho, věřili jsme, že v Teplicích vyhrajeme a zvládneme tím i záchranu. Chtěli jsme pomoci alespoň svou přítomností. Bohužel to ale k výsledku nepomohlo.

Jaká byla vaše role na lavičce? Snažili jste se spoluhráče nějak povzbudit, podpořit?
Přesně tak, snažili jsme se kluky podržet, dodat nějaký pohled zvenčí. Věděli jsme, že je důležité být připravení na zápas nejen fyzicky, ale i mentálně. Občas jsme během zápasu něco řekli, i na základě komunikace s trenéry. Byli jsme tam, protože nás tam chtěli – a my tam chtěli být.

Jak jste utkání vnímal přímo z lavičky?
Hodně emočně. Nevydržel jsem jen tak sedět, spíš jsem postával, občas něco křikl směrem na hřiště. Je to náročné sledovat jen z laviček a nemoci pomoct na hřišti. Ale taková je realita – musím se s tím poprat a pomoci alespoň tak, jak to půjde.

Co chybělo, aby se z Teplic přivezl alespoň bod?
Produktivita. Ta nás bohužel trápí dlouhodobě. I když si těch šancí moc nevytvoříme, tak mnohdy jsou stoprocentní a to nás sráží. I v Teplicích jsme mohli skórovat, ale bohužel jsme šanci nedokázali procpat do branky. Věřím ale, že přijde zápas, kdy se to zlomí a začne nám to tam padat. Ale stejně bod v Teplicích by vzhledem k výhře Dukly v Mladé Boleslavi nic neřešil.

Ve skupině o udržení jsme zatím dali gól jen ze standardní situace. Je to otázka psychiky?
Asi ano. Je to o pohodě, o hlavě. Hrajeme dole a to nastavení hlavy je bohužel trochu jiné než třeba v klidnějším středu tabulky. Prostě na tým doléhá tíha celé té situace. Na druhou stranu, i my jsme teď inkasovali jen po standardní situaci. Víme, že je potřeba dobře bránit a zároveň to musíme zlomit směrem dopředu.

Obrana se evidentně zvedla. Je to výsledek vědomé změny po výprascích od Liberce a Hradce v závěru základní části?
Jednoznačně. Můj úhel pohledu je takový, že v této fázi rozhoduje defenziva. Ty zápasy pro nás byly varováním. Museli jsme se na defenzivu zaměřit. Těch zápasů v sezóně, kdy se podaří nějaká úspěšná přestřelka, je minimum. V naší situaci rozhoduje o zápasech právě obrana. Musíme se od ní odrazit a věřit, že se to směrem dopředu uvolní a začnou padat i góly.

Jaká byla atmosféra v kabině po zápase v Teplicích?
Podobná jako po zápase s Budějovicemi. Tam jsme doma věřili, že to urveme za tři body, a když se to nepovedlo, brali jsme to skoro jako porážku. Zklamání bylo obrovské. Měli jsme tam dvě stoprocentní šance, které jsme neproměnili. Ale pořád to máme ve svých rukou. Vím, že chtíč je obrovský, kluci to chtějí urvat. Možná nás svazuje postavení a s tím spojená nervozita, ale takový je fotbal. Pro mě tohle není nová situace, vím, co to obnáší a snažím se ty zkušenosti předat dál klukům, abychom se co nejlépe připravili na důležitý zápas.

Teď nás čeká Dukla, která se výhrou v Boleslavi přiblížila na tři body. Jak důležité utkání to je?
Podle mě to bude nejdůležitější zápas sezony – věřím, že ho zvládneme a všechno tím ukončíme. Hrajeme doma, lidé nás poženou a věřím, že po sobotním zápase bude vše rozhodnuto. Nechci mluvit o oslavách s fanoušky, ale radost bychom určitě měli.

Vnímáte v kabině nějaké změny před tímto zápasem?
Cítím tam takové zdravé, pozitivní napětí. Všichni vnímají, že to máme ve svých rukou. Je to blízko a každý chce, abychom to v sobotu zvládli a zase se nadechli. A za mě osobně – i život mimo hřiště a mimo kabinu by se uklidnil. Teď se tím zabývám vlastně pořád, každou minutu. Takže jsme opravdu maximálně soustředění. Já chápu, že pro fanoušky to může znít jako ohraná písnička, a mnozí si myslí, že do toho na hřišti nedáváme všechno. Tak to ale v žádném případě není. Jsme z toho frustrovaní a záleží nám na tom, aby se to zlomilo. 

Naznačil jste, že to člověka ovlivňuje i mimo kabinu. O co je to těžší, když nemůžete být přímo na hřišti?
Je to mnohem horší. Jsem daleko nervóznější, než když jsem na hřišti. A po zápase jsem úplně vyšťavený, ať se vyhraje, nebo prohraje. Ve mně to prostě bublá. Přistihnu se, že na kluky volám, chci jim poradit, nějak pomoci. To jsem dřív nedělal. Teď to ve mně prostě vře. Snažím se to krotit, ale je to opravdu těžké. V sobotu to společně musíme zlomit a pro Slovácko zachránit ligu!