Petr Reinberk: Jako odchovanec Slovácka jsem hrdý na to, co se nám podařilo dokázat

rambo

Poslední zápasy sleduje Petr Reinberk pouze u televize, nebo z tribuny. V utkání s Teplicemi utrpěl poranění zad a z hrací plochy byl převezen do nemocnice. Jinak má za sebou odchovanec Slovácka skvělé období. Svému mateřskému klubu vystřelil dvěma góly vítězství v domácím poháru a tým nakoukl do základní skupiny Evropské konferenční ligy...

O PORANĚNÍ ZAD...

My jsme se snažili dopátrat, jak to vzniklo, ale nedařilo se nám to rozklíčovat. Dostal jsem kopačkou do spodní části zad a v ten moment jsem se nemohl ani otočit, ani hýbat a musel jsem do nemocnice. Na rentgenu to vypadalo na zlomený výběžek mezi obratlem, ale CT to naštěstí nepotvrdilo. První týden byl hrozný. Vlastně jsem jen ležel, a když jsem musel vstát, tak jen o berlích. Další týden se to zlepšilo, měl jsem nějaké kapačky a v kombinaci s prášky to zabralo a tento týden jsem poprvé vyběhl na hřiště, kde jsem měl běžecký trénink a s klukama jsem si dal nějaké přihrávky.

O FINÁLE POHÁRU...

Jsem tady vlastně celou svou kariéru a pamatuji si každou sezónu. Nikdy by mě nenapadlo, že se můžeme dostat do základní skupiny v evropských pohárech. Přeci jen roky jsme hráli spíš spodní příčky tabulky. Ale povedlo se a byla to super zkušenost. Byla to neskutečná euforie a všichni jsme si to finále užili. Hráli jsme navíc doma a mohli pohár zdvihnout nad hlavu přímo na našem stadionu. Ten zápas mi sedl. Dvě branky a výhra 3:1. Na to utkání nikdy nezapomenu.

O POHÁROVÉ EVROPĚ...

Měli jsme těžko skupinu. Rok před tím jsme vypadli smolně s Plovdivem, kdy jsme ještě neměli moc zkušeností, ale teď jsme zaslouženě postoupili do skupiny a nevím, jestli nám chyběl kousek štěstí, abychom postoupili i dál, ale rozhodně se nemáme za co stydět. Odehráli jsme dobré zápasy, měli dobré výsledky a dokázali jsme si, že i s takovými týmy, jako je Nice nebo Kolín nad Rýnem můžeme hrát vyrovnané zápasy.

O ZÁPASE S KOLÍNEM...

Ten zápas jsem sledoval pouze z postele. Po výhře v Nice, kde jsme senzačně ale zaslouženě zvítězilim jsme měli šanci bojovat o postup. Klukům jsem fandil a přál jsem si, abychom urvali alespoň bod, abychom mohli hrát o postup i v posledním zápase skupiny na Partizanu. To se bohužel nepodařilo, což byla škoda. Bohužel proti nám byly nařízeny dvě penalty, a nakonec jsme prohráli 0:1. Nejvíc mě však mrzí, že jsme vlastně dvakrát hráli před prázdnými tribunami. Na Partizanu sice byly děti, ale určitě to na atmosféru mělo vliv. Když si vzpomenu, jaká atmosféra byla v Istanbulu, Stockholmu nebo Kolíně, tak je škoda, že třeba v Nice lidi nebyli. Na druhou stranu kdo ví, jak by to dopadlo, kdyby tam byl plný dům.

O NABITÉM PROGRAMU...

Určitě to bylo náročné a při tom cestování nebyla ta regenerace tak dobrá, jak když je normální týden, ale musím říct, že to bylo super a doufám, že si to ještě někdy zopakujeme. Měli jsme tam pak v reprezentační pauze normální týden a přišlo nám to až divné, když jsme byli najetí na tom cyklu čtvrtek – neděle.

O NAVŠTÍVENÝCH STADIONECH...

Největší rozdíl je samozřejmě v tom zázemí, těch stadionů. Třeba na Fenerbahce je ten stadion obrovský oproti tomu našemu. Člověk si i říká, že je to neuvěřitelné, že my z malého města jsme najednou navštěvovali milionová města, a i přesto jsme jim byli rovnocenným soupeřem. Jako odchovanec Slovácka jsem byl hrdý na to, co se nám podařilo dokázat a jak jsem říkal, přál bych si, abychom to ještě zopakovali.

O TRPĚLIVÝCH FANOUŠCÍCH...

Fanoušci nás dlouhodobě podporují. Dřív to bylo tak, že když jsme doma jednou za měsíc vyhráli, tak byli lidi rádi. Ty výsledky nebývaly dobré. Měli jsme takové období, kdy jsme jednou zabrali, jindy to bylo slabší, ale poslední dobou hrajeme dobrý fotbal a celkem se nám daří. Teď jsme válčili na dvou frontách, soupeři si na nás dávají mnohem více pozor a v lize zatím nejsme na pozicích, jaké bychom si přáli a na co si lidi za poslední dvě sezony zvykli, ale i tak nás fanoušci trpělivě povzbuzují. Bylo to vidět v posledním domácím zápase s Pardubicemi. Nakonec jsme to zvládli za tři body. Já jsem utkání samozřejmě sledoval, a klukům fandil, ale nebyl to jednoduchý zápas.