1.FC Slovácko

Před startem sezóny jsme se opět potkali s trenérem ženského týmu 1.FC Slovácko Petrem Vlachovským. V rozhovoru jsme probrali přípravu jeho svěřenkyň, zeptali jsme se jak si vedou nové posily nebo jaké jsou cíle pro nadcházející ročník.

Do přípravy vstoupilo několik hráček dříve, protože je čekal reprezentační kemp s přípravnými zápasy a některé dokonce účast na ME WU19. Je to pro Vás spíše komplikace nebo jsou reprezentační utkání s kvalitními soupeřkami neocenitelnou školou?
Jedním z našich klubových cílů je vychovávat hráčky pro reprezentaci, pro ně by to měla být velká čest reprezentovat naši zemi. První tři týdny přípravného období byly specifické a letos o nějaké ucelené přípravě nemůže být řeč. Snažili jsme se tréninkový proces hodně individualizovat tak, aby byly na sezónu dobře připraveny. Termín áčkové reprezentace je nešťastný, ale musíme si na něj navyknout. Většina klubů nejen v České republice, ale i v Evropě buď začíná s přípravou nebo dokonce ještě netrénuje. Osobně však vidím v reprezentačních srazech zejména pozitiva, hráčky hrají kvalitní zápasy a je to pro ně super konfrontace.

V přípravných utkáních jste nejprve prohráli vysokým rozdílem s Ferencvárosi TC, poté přišla vítězství proti ETO FC Györ a MTK Hungária, v generálce opět porážka s rakouským Neulengbachem. Jak tedy hodnotíte přípravu po výsledkové i herní stránce?
Všechna přípravná utkání nám sloužila k tomu, abychom viděli všechny hráčky v akci, aby každá z nich dostala dostatek příležitostí ukázat se. Každý zápas nám něco ukázal. V prvním utkání jsme výrazně propadli ve druhém poločase, kdy jsme inkasovali hned šest branek. Bylo to šílených 45 minut a od některých hráček to byl bezcharakterní výkon. Na soustředění jsme chtěli zátěž rozložit i mezi juniorky, které s námi v Maďarsku byli a s oběma duely mohla panovat spokojenost, jelikož naše hra měla tvář, kterou bychom si my trenéři představovali. Generálka na soutěžní zápasy nám moc nevyšla, soupeřky z Rakouska trestaly každé naše zaváhání a ukázalo se, že máme dlouhodobě problémy s bráněním hráček ve středu hřiště. Naše střední záložnice nefungují směrem do defenzívy tak jak mají, nenabírají hráčky a nechávají soupeřkám příliš prostoru. To je potřeba zlepšit.

Na soustředění s vámi necestovala kvůli zranění Lucie Jelínková a Jana Žufánková. Je v dohlednu návrat těchto reprezentantek?
Jejich zranění se léči v horizontu týdnů. Je to škoda jak pro ně, tak i pro tým, že nemůžou být k dispozici. V minulé sezóně patřily k důležitým hráčkám, obě jsou to reprezentantky a je prostě na nic, když hráčka nemůže dělat to, co ji baví.

Do týmu přišla brankářka Adéla Fraňková, slovenská útočnice Sofia Škerdová a z dorostu pak Vendula Polášková, Monika Hlaváčová, Zuzana Obadalová a Markéta Jančářová. Jak jste byl s těmito hráčkami v přípravě spokojen?
Každá hráčka je specifická, takže to spíše zobecním. Snažíme se se všemi hráčkami hodně komunikovat, veškerý tréninkový proces je individualizovaný, každá hráčka má svůj kondiční program, který sestavuje kondiční trenér na základě laboratorních a terénních testů, každá hráčka má svůj výživový program, toto všechno má na starosti kondiční trenér. Já s hráčkami řeším zejména technickou a taktickou stránku herního výkonu, proto každá z hráček ví, v čem se má konkrétně zlepšit. U některé se jedná například o průnikové přihrávky, u jiné zase o centry. Taktiku řešíme hodně u videa a pozorujeme, jak hráčky reagují na naše náměty pro zlepšení. A stejně to mají výše zmiňované hráčky, každá z nich ví, co má trénovat, co je její silná stránka a v čem se naopak musí zlepšit. Pak nastupuje motivace a vůle, aby jejich cíle a sny nezůstaly jen na papíře, ale aby pro ně každý den něco dělaly. A to je už na nich, a tak každá hráčka rozhoduje o svém fotbalovém osudu sama. My se jim snažíme jen pomáhat. Je na nich, zda ve Slovácku zůstanou a budou v budoucnu patřit ke klíčovým hráčkám, a nebo klub opustí pro nedostatečné vytížení. Sofii a Adélu jsme přiváděli do klubu, protože v nich vidíme předpoklady zlepšení, obě hráčky mají velmi dobrý charakter a chtějí na sobě pracovat a my takové hráčky v klubu zbožňujeme.

Vidíte u některé z hráček výkonnostní progres tak, jak se to v minulé sezoně povedlo třeba Aleně Pěčkové nebo Janě Žufánkové, které jejich výkony katapultovaly do reprezentace?
To je těžké odhadovat. Podle mě, abyste dosáhli mezinárodní úrovně, je potřeba hodně rychlostní složka, tu obě hráčky mají. Samozřejmě to není jen o rychlosti, ale je to moc důležitý předpoklad pro mezinárodní konkurenceschopnost. Minulou sezónu se nám hodně zlepšila i Natálie Trčková, je na ní ještě hodně práce, ale na top hráčku má dvě klíčové věci: rychlost a skvělý charakter. Proto to podle mě může být v budoucnu zajímavá hráčka. Je tu několik fotbalistek, které by mohli být vážně dobré, ale bohužel, každé něco momentálně chybí, zejména ta charakterová složka. Ony mají fotbal rády, dávají mu vážně dost i na tréninku řekněme, že fungují slušně, ale ty, které se chtějí prosadit a být brzy top hráčkou, tak tomu musí podřídit naprosto všechno. Fotbal pro ně musí být alfou a omegou. Paradoxně nejtěžší to mají hráčky, které byly od dětství ve svých týmech nejlepší a byly okolím chváleny. K tomu, aby byly nejlepší jim stačilo průměrné úsilí. Teď jim je dvacet let, přestává to stačit a pokud trénujete spousty let v nějakém módu, tak přepnout najednou do toho, že každý trénink je “jízda” není lehké a ten, kdo to nezvládne, tak jeho fotbalový “talent” brzy zanikne a dotyčná se stane průměrnou hráčkou. Na fotbalový vrchol to dotáhnou ty hráčky, které mají top charakter a předpoklady. To je i příklad Aleny Pěčkové, Jany Žufánkové a Natky Trčkové. V mládežnických reprezentacích WU17 a WU19 jen paběrkovaly a už nyní jsou na vyšší úrovni než některé hráčky, které naši zem reprezentovaly stabilně.

Na začátku září je na programu kvalifikace Ligy mistryň, podřizovali jste přípravu i tomuto faktu? 
Nepodřizovali, spíše se snažíme o dlouhodobé zlepšování hráček a samozřejmě s blížícím se utkání s Frankfurtem bude příprava směřována na Ligu mistryň.

Je třeba něco dotrénovat nebo zlepšit před nedělním zápasem s Lokomotivou?
Už jsem to zmiňoval, je potřeba být jednoznačně důslednější v bránění ve středu hřiště. Tam je potřeba velké zlepšení. Uvidíme, zda to zvládnou hráčky, které s tím mají problémy nebo je budeme muset nahradit jinými. Pak samozřejmě dlouhodobě pracujeme na zlepšení herního projevu, to je nikdy nekončící proces. Chceme skvěle a organizovaně napadat, být pro protihráčky nechutným soupeřem, pak chceme mít konstruktivní pojetí hry, snažit se hrát kombinačně, nikoliv však naivně, jak se nám někdy stává. Kdo sleduje probíhající Mistrovství Světa žen, tak vidí, co je ve světe naprosto běžné, a to i u outsiderů. Převažuje jednoznačně konstruktivní pojetí, na hráčky to samozřejmě klade vysoké technicko - taktické nároky, ale pokud chceme, aby z našich hráček něco bylo, tak to jinak nejde.

Jaké jsou cíle Slovácka pro nadcházející sezónu?
Zde je to pořád dokola a pořád dokola zřejmě i bude. Máme mladý tým, věkový průměr týmu je přesně 21 let. Tyto hráčky můžou prokázat obrovské zlepšení, jak tomu bylo například u zmiňované Jany, Aleny a Natálie a s individuálním zlepšením hráček očekáváme i kvalitnější hru. Pokud budeme hrát kvalitně, tak by měly přijít i dobré výsledky. Prostě se řídíme jednoduchou úvahou: lepší hráčky = lepší výkony = lepší výsledky. Nejvíce ovlivnit můžeme těch pět tréninků týdně, na to se s kolegy nejvíce zaměřujeme, tam může dojít k největšímu výkonnostnímu progresu. Pak je potřeba tento progres přenést do zápasu, což není tak jednoduché. Proto jsme se s hráčkami v létě zaměřily i na složku psychickou. Učme se, zlepšujme se, ukažme v zápase, co umíme a dejme do zápasu charakter. To jsou stručně popsané naše cíle nejen pro nadcházející sezónu.