1.FC Slovácko

Zdeněk Heneš je zkušený manažer s více než dvacetiletou praxí ve vrcholovém vedení firem napříč průmyslem, zemědělstvím i stavebnictvím. Působil jako finanční ředitel a člen statutárních orgánů v rámci privatizovaných společností v holdingu MSI INVEST a MSI AGRO, kde se podílel i na mezinárodních projektech v Indii, Iráku či Kazachstánu. Vedle profesní kariéry má za sebou i úspěšnou sportovní minulost – je dvojnásobným mistrem Evropy, vicemistrem světa a světovým šampionem ve sportovní střelbě. Do funkce ekonomického ředitele 1.FC Slovácko nastoupil teprve nedávno, ale přináší s sebou dlouholeté zkušenosti z vrcholového managementu i osobní vztah ke sportu. Po letech působení v byznysovém prostředí se vrací k fotbalu – tentokrát v roli, která spojuje jeho profesní odbornost s vášní pro sport. V rozhovoru mluví o tom, jak vnímá současnou situaci klubu, co považuje za klíčové pro jeho finanční stabilitu a jaké vidí příležitosti pro další rozvoj Slovácka.

Můžete se fanouškům na úvod krátce představit? Jaká je vaše profesní historie a zkušenost v oblasti financí?
Vystudoval jsem dva vysokoškolské obory – manažersko-ekonomický a ekonomiku a řízení průmyslu. Už během studií jsem pracoval jako vedoucí ekonomického oddělení ve Výzkumném ústavu chemických zařízení v Brně. Krátce poté jsem působil i v privatizačním fondu EKOFOND, který z velké části vlastnil a řídil desítky firem napříč zemědělstvím, strojírenstvím či stavebnictvím. V holdingu jsem strávil bezmála dvacet let jako finanční ředitel a člen statutárních orgánů. Součástí mé práce byly i mezinárodní projekty ve spolupráci s Českou exportní bankou – působil jsem v rámci zahraničních aktivit a investic například v Indii, Iráku, Kazachstánu nebo Lotyšsku. Dá se říct, že jsem měl možnost poznat svět nejen z pohledu čísel, ale i lidí a kultur.

Jaký máte vztah ke sportu a k fotbalu?
Fotbal byl vlastně můj první sport. Začínal jsem v přípravce Moravské Slávie Brno, později jsem se dostal na sportovní školu při Zbrojovce Brno, kde jsem se potkával s hráči jako Zdeněk Cihlář, Zdeněk Svoboda, který pak hrál za pražskou Spartu, nebo bratři Holomkovi. Bohužel mě tehdy zastavil vážný zánět plic, a tak jsem se místo fotbalu začal věnovat sportovní střelbě. Tam jsem našel nový směr – stal jsem se dvojnásobným mistrem Evropy, vicemistrem světa a v roce 2011 jsem vyhrál mistrovství světa v Řecku. Tehdy jsem reprezentoval asi patnáct let Zbrojovku Uherský Brod tady ze Slovácka. Díky tomu mám k regionu i ke sportu velmi silný vztah. Sport mě provází celý život a zůstal jsem u něj i po stránce životního stylu. Ráno vstávám kolem čtvrté, jdu si zacvičit, občas si jdu zaběhat. Pomáhá mi to udržet hlavu čistou a začít den s energií. Sport mě naučil disciplíně, soustředění a pokoře – a to jsou vlastnosti, které využívám i v práci. A co se týče fotbalu samotného, mám k němu pořád silný cit. Jako malý kluk jsem s tátou chodil na Zbrojovku Brno na stadion Za Lužánkami a dodnes si pamatuji, jaké to bylo vidět hráče jako Antonína Panenku před zaplněnými tribunami. Když jsem teď poprvé zažil zápas Slovácka z tribuny, vrátilo se mi to všechno zpátky. Atmosféra, emoce, to propojení lidí s klubem – to je něco, co člověka prostě chytne.

Jak jste se dostal do Slovácka a co vás k této výzvě motivovalo?
Do Slovácka jsem přišel z prostředí jednoho z akcionářů, pana Buráně, pro kterého jsem měl na starosti ekonomické a kontrolní činnosti v jeho společnosti AUTO UH. Když se pan Buráň rozhodl vstoupit do fotbalového Slovácka, požádal mě, abych pomohl nastavit finanční procesy, kontrolu a pravidelný reporting. Práce ve fotbalovém klubu pro mě není jen o číslech. Je to výzva a zároveň kombinace tří světů – lidí, financí a sportu. A právě ten třetí rozměr, tedy emoce a energie kolem fotbalu, je velkou motivací. Mám rád situace, které někdo označí za těžké nebo krizové. Beru to jako výzvu a vždycky věřím, že i složité věci se dají zvládnout.

Jak byste popsal svou roli finančního ředitele v klubu?
Mým hlavním úkolem je zajistit stabilitu – nastavit procesy, kontrolní mechanismy a rozpočtové směřování tak, aby klub hospodařil zodpovědně a udržitelně. V úzké spolupráci s výkonným ředitelem Jaroslavem Vašíčkem máme jasně rozdělené kompetence – on se více zaměřuje na sportovní stránku, já na ekonomiku a provoz. Důležitá je mezi námi důvěra, a tu cítím i ze strany akcionářů.

Můžete spolupráci s výkonným ředitelem Jaroslavem Vašíčkem a rozdělení kompetencí přiblížit trochu více?
S panem Vašíčkem máme velmi korektní a otevřenou spolupráci. Od začátku jsme si vyjasnili, že klub chceme řídit společně, ale každý z nás se přirozeně zaměřuje na jinou oblast. Já se soustředím hlavně na ekonomiku, provoz a nastavení vnitřních procesů – tedy kontrolu rozpočtu, směrnice, finanční stabilitu a efektivní fungování klubu. V podstatě se dá říci, že tuto činnost vykonáváme společně a jsme vzájemně zastupitelní.  Pan Vašíček má zase silnější roli ve sportovní a personální oblasti, která je momentálně velice důležitá. Společně se sportovním ředitelem Veliče Šumulikoskim řeší trenéry, přestupy, koncepci A-týmu i mládeže. Důležité je, že mezi námi funguje důvěra a synergie. O všech zásadních krocích se bavíme společně a snažíme se hledat řešení, která dávají smysl jak z pohledu sportu, tak ekonomiky. Myslím, že se dobře doplňujeme.

Slovácko je regionální klub s omezeným trhem, postavení v tabulce také není ideální. Jak se s tím dá finančně pracovat?
Region není velký, klub působí v malém městě a výrazné nadnárodní firmy zde nejsou významně zastoupeny. Budeme se ale snažit region vytěžit na maximum. Tři akcionáři, kteří dnes 1. FC Slovácko vlastní, jsou vlastně ti ekonomicky nejsilnější a jsou základem pro to, aby se klub v lize vůbec udržel. Zároveň ale využívám své kontakty z Prahy i z průmyslového prostředí a jednáme s několika potenciálními partnery o reklamní spolupráci. Z pohledu výsledků je to rovněž náročné období, ale věřím, že přivedeme nové partnery, kteří Slovácku pomohou navzdory momentálnímu postavení v tabulce. Nejsme v lehké situaci, ale není to nemožné a všichni v klubu pro to uděláme maximum.

Jaké ekonomické výzvy před klubem stojí?
Největší výzvou je udržet konkurenceschopnost. Do českého fotbalu přicházejí noví investoři, kteří výrazně zvyšují rozpočty i platy hráčů. My si momentálně nemůžeme dovolit tak vysoké částky, a proto musíme být chytřejší, efektivnější a hlavně stabilní. Naším cílem je, aby hráči dostávali vše včas, klub fungoval bez zpoždění a měl jasnou finanční strategii. A to se nám v současnosti daří – výplaty hráčům chodí včas.

Fanoušky zajímá, jak aktivní bude Slovácko na přestupovém trhu v zimní přestávce. Můžete jim situaci přiblížit?
Děláme maximum pro to, abychom v zimní přestávce mohli uvolnit část financí na přestupy. Samozřejmě okolnosti spojené s postavením v tabulce nám situaci neulehčují. Sportovní část má na starosti zejména Jaroslav Vašíček s Veliče Šumulikoskim a Tomášem Skuhravým. Nyní řešíme příchod trenéra a do konce podzimu jsou před námi ještě čtyři ligové zápasy. Musíme všichni udělat maximum pro to, aby naše situace byla v zimní přestávce co možná nejoptimističtější. Každopádně s akcionáři situaci řešíme a všichni tři se shodují, že je potřeba tým vhodně doplnit. Sportovní úsek pracuje na seznamu potencionálních hráčů a probíhají také jednání se stávajícími hráči, kterým končí smlouvy. Každopádně jména po mně v tuto chvíli nechtějte.

V poslední době do ligy vstoupilo několik nových investorů a kluby mají vyšší rozpočty. Jak tuto proměnu českého fotbalu vnímáte a co to znamená pro Slovácko?
Je pravda, že do českého fotbalu v posledních měsících přišlo hodně nových majitelů a investorů, což přirozeně zvyšuje tlak na celý trh – zejména na platy hráčů a rozpočty klubů. Dá se říct, že fotbalový trh je momentálně na české poměry přehřátý. Některé kluby mají možnosti, které tým jako Slovácko jednoduše nemůže kopírovat. A i ve druhé lize se situace změnila – například v Brně jsou nyní dva ambiciózní kluby, které jsou po finanční stránce jednoznačně na ligové úrovni. Pro nás to znamená, že musíme být o to důslednější a chytřejší v tom, jak hospodaříme a jak přemýšlíme o budoucnosti. Nejsme klub, který by mohl soutěžit s největšími finančními rozpočty, ale věříme, že správnou cestou je stabilita a systematická práce s mládeží. Každopádně mám pocit, že tahle vlna extrémních investic u ligových klubů je dočasným jevem, který opadne, a že se vrátí větší důraz na systematickou práci a udržitelnost. My se mezitím chceme soustředit na to, abychom byli zdravým klubem, který stojí na vlastních nohách.

Nakousl jste práci s mládeží. Nedílnou součástí je infrastruktura. Slovácko si v minulosti dokázalo vychovat své hráče pro ligu. Vidíte reálně, že by Slovácko mohlo mít v budoucnu lepší tréninkové podmínky pro mládež?
I v současné době se do týmu podařilo zabudovat několik odchovanců – Jiří Borek a Daniel Barát jsou toho důkazem. Za zmínku stojí rozhodně i Jiří Hamza, který sice není odchovancem, ale podařilo se ho přilákat do Slovácka v podstatě ještě v dorosteneckém věku a nyní ve dvaceti letech začíná sbírat ligové zkušenosti. Tento týden navíc dostal pozvánku do české reprezentace U21. Co se týče infrastruktury – ano, věřím, že se dá zlepšit. O této strategické věci už se bavíme a hledáme reálné možnosti, jak to posunout. Plánujeme na toto téma jednat s Národní sportovní agenturou i o možnostech podpory ze strany města a kraje. Věřím, že v horizontu několika let se může podařit vybudovat vlastní zázemí, které posune mládežnický i dospělý fotbal dál. Práce s mládeží je totiž klíčem k dlouhodobé stabilitě klubu.

Kde vidíte Slovácko za pět let?
Chci, aby se klub finančně stabilizoval a aby se na Slovácku hrál ligový fotbal, který bude diváky bavit, nechci tady malovat žádné vzdušné zámky. Teď jsme v situaci, kdy jsme v tabulce poslední a na hráče padla deka, nedokážeme se střelecky prosadit a za poslední rok se tady vystřídalo velké množství trenérů. Bylo tady úspěšné období, ve kterém Slovácko vystřelilo do pohárů. Přál bych si něco podobného zažít, ale to nyní není na pořadu dne. Musíme to chytnout znovu od základů – jak se říká, od píky. Bude to vyžadovat strategického partnera, chytré hospodaření a soudržnost všech – od vedení přes hráče až po fanoušky. Ale jsem přesvědčený, že to možné je.

Co byste závěrem vzkázal fanouškům Slovácka?
Když jsem přišel do klubu a zažil první domácí zápasy, udělala na mě atmosféra na stadionu obrovský dojem. Přestože máme menší stadion, člověk tam cítí srdce, emoce a opravdovou vášeň pro klub. Fanoušci Slovácka se sjíždějí z celého regionu a je vidět, že tím klubem skutečně žijí. Právě proto bych chtěl všem fanouškům poděkovat a poprosit je, aby se i v těžších chvílích semkli. Každý z nás má svou roli – vedení, hráči, trenéři i fanoušci. A když budeme táhnout za jeden provaz, věřím, že Slovácko znovu postavíme tam, kam patří. Ten klub má potenciál i sílu, ale bez podpory lidí, kteří mu věří, to nejde. Nejsme v lehké situaci, ale věřím, že společně to zvládneme.