1.FC Slovácko

Ještě před několika týdny vedl jako kapitán Slovácko do ligových bojů. Dnes už sleduje zápasy z lavičky realizačního týmu. Klubová legenda, odchovanec a jeden z mála fotbalistů, kteří celou svou prvoligovou kariéru spojili s jediným klubem, si na novou životní etapu teprve zvyká. Na herním soustředění ve Slovinsku Vlastimil Daníček otevřeně promluvil o konci hráčské kariéry, výjimečné věrnosti Slovácku i nové roli asistenta trenéra.

„Popravdě si zvykám. Nejvíc asi v zápasech, protože tam je ta pozice úplně jiná. Sleduju kluky, dávám podněty a zpětnou vazbu trenérům. I příprava na zápas a všechno okolo je jiné.“

V době častých přestupů je podobný příběh čím dál vzácnější. Vlastimil Daníček odehrál celou svou prvoligovou kariéru v dresu Slovácka a zařadil se po bok Petra Reinberka a Marka Havlíka mezi hráče, kteří zůstali věrní jedinému klubu.

„S odstupem času si uvědomuji, jak velká věc to je. Znamená to pro mě oddanost, věrnost a lásku ke klubu. Jsem hrdý na to, že jsem tady mohl být celou kariéru. To, že jsme se takhle potkali tři v jednom klubu, je podle mě velká rarita. Havlas má navíc ještě spoustu let před sebou a věřím, že může lámat rekordy.“

Přestože během kariéry zažil vítězství v domácím poháru, evropské poháry i řadu dalších úspěchů, nejsilnější vzpomínkou pro něj zůstává rozlučka s aktivní kariérou, kdy do posledního utkání nastupoval navíc zraněný, když mu na předzápasové rozcvičce praskl zadní stehenní sval.

„Věděl jsem, že je to špatně, ale do toho zápasu jsem musel jít. Dcera na mě čekala v tunelu a já bych na to hřiště šel, i kdybych měl po minutě střídat. Největší emoce jsem měl právě ve chvíli, kdy na mě dcera skočila v tunelu. Potom potlesk celého stadionu ve stoje a odchod špalírem… o takovém konci jsem ani nesnil.“

Za více než dvacet let zažil se Slováckem boj o záchranu i historické úspěchy. Právě těžká období podle něj ukázala sílu kabiny.

„Člověka poznáš v krizi nejlépe. Právě tehdy se tvořily nejsilnější vztahy. Myslím si, že jsme lidi naučili vyhrávat a zvykli si na to, že Slovácko patří do horní poloviny tabulky. Ale první liga není samozřejmost. Musíme být hrdí na to, že se tolik let hraje v Uherském Hradišti nejvyšší soutěž a vážit si toho.“

Konec kariéry nebyl podle Daníčka otázkou několika dnů. Rozhodnutí v něm dozrávalo dlouhé měsíce.

„Tělo si prostě řeklo dost. Největší zlom přišel ve chvíli, kdy jsem si nemohl bez bolesti hrát s dětmi na zahradě. Tehdy jsem věděl, že nastal čas.“

Po skončení kariéry se přesunul do realizačního týmu, kde působí jako asistent trenéra Jana Jelínka. Na starosti dostal především defenzivní činnost mužstva.

„Trenér mi svěřil věci, kterými jsem si jako hráč prošel nejvíc – obrannou fázi, bránění pokutového území nebo zbytkovou obranu. Je to pro mě obrovská škola a učím se každý den.“

Na závěr rozhovoru poslal vzkaz fanouškům, kteří ho podporovali po celou kariéru.

„Chci všem moc poděkovat. Těm, kteří mě podporovali celou dobu, i těm, kteří mě občas kritizovali. Každý byl součástí mého fotbalového příběhu a za to jim děkuju.“

Celý rozhovor s Vlastimilem Daníčkem si můžete pustit ve videu níže.