1.FC Slovácko

Slovácko má za sebou sezonu, ve které více než jen nakouklo do pohárové Evropy, jak ji zpětně hodnotíte?

Nejdůležitější bylo, že jsme se dostali do skupiny v pohárové Evropě, která se vůbec poprvé v historii hrála v tak nahuštěném programu, kdy se kvůli mistrovství světa hrálo každý čtvrtek a neděli a to si pak samozřejmě vybralo svou daň, protože náš kádr nebyl tak široký a nebyli jsme na to zvyklí. Myslím si, že jsme na podzim kvůli tomu v lize ztratili šest až devět bodů, což se projevilo v ligové tabulce. Bohužel jsme to pak již nestačili dohnat a o pár bodů nám uteklo čtvrté místo, které by nás opět dostalo do pohárů.

Do Slovácka jste přišel jako mladý hráč, napadlo vás tehdy, že by se Slovácko mohlo dostat do základní skupiny některé z pohárových soutěží?

Já jsem přišel v roce 2002, tehdy jsme hrávali Intertoto Cup, který v našich končinách nikdo nechtěl moc hrát, nebylo to pro kluby finančně tak zajímavé, jak nynější poháry, a tak se do něj dostávaly i týmy z nižších pater tabulky. Vítěz postupoval do poháru UEFA, takže tam byly i kluby z lepších lig, pro které to byla zase možnost jak postoupit do atraktivnější soutěže. Měli jsme tu třeba Wolfsburg nebo Sochaux, ale to byly vždy jen jednotlivé zápasy, ještě na starém stadionu. Teď to byla skupina, navíc s velmi kvalitními soupeři, takže pro klub i fanoušky to byla ohromná zkušenost.

Dá se říct, co klubu tato zkušenost dala?

Bylo to střetnutí naprosto odlišných světů. Naše první účast v Konferenční lize proti Plovdivu byla jen krátkou epizodou, vypadli jsme na penalty a tam bylo vidět, že Plovdiv má s těmito zápasy větší zkušenost, i když jinak nám to víceméně ukázalo to, co bychom vidět neměli. I když zázemí stadionu v Plovdivu bylo na dobré úrovni, tak stadion jako takový pro fanoušky nebyl nic moc a po zápase tam navíc diváci vběhli na hrací plochu. Na druhou stranu to byla zkušenost a rok nato jsme vyhráli pohár. Řekl bych že tady lidem možná pořád ještě nedochází, co se tady podařilo dokázat a uvědomíme si to až po několika letech. Přišlo předkolo Evropské ligy s Fenerbahce a následně zápas o skupinu konferenční ligy s AIK. To byly za mě obrovské kluby, se skvělými stadiony, zázemím na top úrovni. Škoda, že jsme s Fenerbahce nehráli první zápas doma, v Istanbulu nám to uteklo, ale doma jsme s nimi hráli vyrovnanou partii. Ale to je samozřejmě kdyby.

V utkání s AIK jsme si to vynahradili a každý, kdo na to utkání dorazil, tak si ho musel užit do sytosti. Zvládli jsme to i ve Švédsku a pak přišla základní skupina. Zápasy s Partizanem, Kolínem nad Rýnem a Nice. Byla to pro celý klub nepřenositelná zkušenost, dalo nám to hodně, ale musíme si přiznat, že od těchto klubů jsme zázemím a vším kolem opravdu vzdálení. Jsme menší klub. Začít bychom měli u zázemí pro mládež. Byť Slovácko vychovalo řadu fotbalistů, tak s lepším zázemím bychom jich dokázali vychovat ještě mnohem více. Chybí nám tréninkové centrum, kde by děti trénovaly, odpočívaly a měly tam kompletní zázemí a servis. Je to vlastně o tom, aby hráči dojeli do tréninkového centra a jen zjistili, na kterém hřišti v tom areálu trénují. Nyní je to moc rozházené a brzdí nás to. Je to sice běh na dlouhou trať, ale je to cesta, jak vychovávat a zároveň financovat chod klubu. Pokud chcete rozvíjet mládež a být konkurenceschopní, tak k tomu musíte mít potřebné zázemí. Není to však problém jen Slovácka, ale celkově fotbalu v České republice.

Je reálné, aby v podmínkách tak malého města jako je Uherské Hradiště, vyrostlo pro Slovácko tréninkové centrum?

Město je sice malé, ale Slovácko je již tradiční ligový klub, má jakousi tradici a je jedno jak velké město Uherské Hradiště je. Když pominu dvouletou přestávku, tak více jak dvacet let se tu hraje první liga, takže si klub zaslouží lepší podmínky pro mládež, bez toho se neposuneme. Ve spolupráci s majitelem, městem a třeba prostřednictvím dotací musíme najít cestu, jak to vylepšit. Víme, že každý rok se nepodaří vychovat hráče pro ligu, ale čím lepší zázemí budeme mít, tak tím více takových hráčů vychováme. My máme zázemí, ve kterém můžeme hráče vychovávat, ale těch míst je několik a my potřebujeme, aby to bylo víc pohromadě. I když chceme sledovat nějakého hráče v tréninkovém procesu, tak je to pak pro nás mnohem snazší sledovat hráče, jak trénují na jednotlivých hřištích. Nyní je to tak, že část trénuje v Uherském Hradišti, některé týmy pak ve Starém Městě, jiné v Kunovicích a tak dále, a to je špatně. I tak jen v poslední době jsme do ligy přivedli Filipa Vechetu a Pavla Jurošku, a kdo je sleduje, tak musí uznat, že se s přibývajícími zápasy se viditelně zlepšují.

Kromě toho jsme v zimě přivedli Sueng-Bin Kima, kterého jsme koupili z pražské Dukly, to nebývalo u Slovácka úplně obvyklé.

I to je součást posunu klubu, že sledujeme hráče a pokud vidíme, že ten hráč má perspektivu a kvalitu, tak ho chceme získat. Kim přišel za velmi dobrých podmínek a věřím, že pro Slovácko bude přínosem jak herně, tak i případně finančně. Je to typ hráče s velkým potenciálem a jsem přesvědčený, že až přijde ten správný čas, tak ho dokážeme i zpeněžit.

Slovácko se trápilo v koncovce a hráči, kteří před sezonou přišli, neměli taková čísla, jaké jste asi očekávali. 

My víme, že trvá přibližně rok, než se hráč adaptuje. Někomu to jde rychleji, někomu později, ale Slovácko se posunulo a hráči tvrdě pracují, musí tvrdě pracovat a to někomu na začátku může dělat problémy, protože ta intenzita je jinde, než dříve. I Kliment a Jurečka se museli adaptovat, než jim to začalo padat. Další věc je, že získat na přestup hráče, který dává patnáct, dvacet branek za sezonu, je velmi složité, protože takového hráče chce každý a cena takových hráčů je extrémně vysoká. My se snažíme hledat vhodné typy hráčů, kteří zapadnou do našeho systému. Ten systém je náročný a ne každý je schopný ho zvládat.

Jak v dnešní době vlastně funguje hledání vhodných hráčů?

V tomto směru se to za posledních několik let velmi posunulo. Dnes je vše v online prostoru. Máme přístup do systému, kde můžeme sledovat hráče, jak hraje jaké má statistiky, sledujeme třeba jeho obranné zákroky, útočné akce, nahrávky, kolik toho naběhal atd. Takže ty možnosti jsou, ale pak taky musíme zjišťovat jaké má charakterové vlastnosti, aby zapadl do týmu. Další věc je, že pokud je tam hráč, který zaujme, tak přichází na řadu souboj s jinými kluby, které samozřejmě tyto hráče taky sledují.

I když sezóna před chvílí skončila, tak se blíží start sezóny další, jaké se dají očekávat pohyby v kádru?

My chceme tým udržet maximálně pohromadě. Odchází pouze Patrik Šimko, hostování končí Ondřeji Šašinkovi a Michalovi Trávníkovi. Kádr na 95 % zůstane pohromadě, což je ta základní síla. Chceme přivést dva až čtyři hráče, ale uvidíme, co se nám nakonec povede. Bohužel hraje roli i geografická poloha. Hráči chtějí být ideálně v Praze, nebo v jejím okolí. Pokud sem někdo nechce, tak nemá smysl ho sem tahat na sílu. Každopádně jednání o posílení týmu probíhají.

Prvním příchodem je Milan Heča, tedy další navrátilec, kterého pro ligový fotbal vychovalo Slovácko. Je to cíl, aby se takto hráči vraceli? Přece jen už se jich takto vrátilo vícero.

Vidíte, to je další důkaz, že bychom si tréninkové centrum opravdu zasloužili (úsměv). Myslím si, že toto je správná cesta. Vychovat si hráče, vyslat ho do světa, a pokud na konec kariéry přijde zpět, tak je to ta nejlepší varianta. Na koho byste se měli spolehnout, když ne na odchovance, který váš klub zná a chce za Slovácko hrát? Takový hráč se sem nebude vracet proto, aby tady zápasy jen odchodil. Odchovanec, který se vrací, udělá pro ten klub vždycky maximum, Je to koloběh, který je pro klub nejlepší variantou. Vychovat hráče, zpeněžit a na konci kariéry se odchovanec vrátí a předá další zkušenosti mladým hráčům. Osobnosti v kabině, jako jsou Michal Kadlec nebo Milan Petržela, kteří s ligovým fotbalem ve Slovácku začínali a nyní tady dohrávají, to je prostě velká zkušenost pro všechny mladé hráče, kteří se od těchto hráčů můžou hodně naučit a mohou jít podobnou cestou.

Příchod Milana Heči vyvolává otázku o odchodu Filipa Nguyena. Jak to s ním vypadá?

Zatím je to otevřené. S Filipem jsme se v zimě bavili, že chceme, aby zůstal do konce sezóny, ale že v létě ho za dohodnutých podmínek pustíme, takže nyní je to na něm. Rozhodně to však není postavené tak, že musí odejít za každou cenu. Nicméně předpokládáme, že v příštích týdnech se rozhodne.

Změna nastala i v realizačním týmu, který opustil asistent Josef Mucha. Bude se na jeho post hledat náhrada?

Pokud se chceme posouvat, tak nějakou náhradu musíme přivést. Viděli jsme, jak velké realizační týmy mají kluby, se kterými jsme se konfrontovali v Konferenční lize. To je s námi něco nesrovnatelného a to jsme za poslední dobu realizační týmy rozšířili. Pokud chceme patřit do předních pater ligové tabulky, tak musíme být v tomto směru rovněž konkurenceschopní.